Před rokem jsem uvěřila, že nemusím o svých barvitých snech, které mi od malé holky přicházely, snít, ale můžu je i žít. Po mnoha měsících zrání jsem pověsila „lesařinu“ v divokých šumavských lesích na hřebík a vydala se psát LESObjevovací příběh.
Předávám do světa lesnickou osvětu a učím o všem, co v lese najdeme. Často a velmi ráda říkám, že les umí kouzlit a umí nám předat plno kouzel k lepší a usměvavější každodennosti, pokud s ním navážeme spojení.
Jednoho dne zazvonil telefon, původně úplně z jiného důvodu, na druhém konci se ozvala úžasná duše Kristýnka, která založila a vydává časopis Souzním. Slovo dalo slovo a k blížícím se 1. narozeninám LESObjevování dostalo krásný dárek. Mrkněte sami :-).
Co se do článku nevešlo…
V živých barvách si pamatuji, jak ještě ve školce jsem pilně sbírala plody a šišky do pytlů. Snad od druhé třídy jsem popojízděla po lesních cestách a asistovala při rozvozu stromků na jaře nebo nakládání palivového dříví. A ve 12 letech jsem si donesla první vydělané peníze z lesa a od té doby se tam na brigády vracela. Ne, že bych musela, nebo to někdo po mě chtěl, ale protože mě to tam bavilo a jako bonus jsem si přivydělala na výlet, nebo třeba první telefon, který v tu dobu ještě neměl žádný spolužák, ale tenkrát to bylo velké splněné přání :-).
Ač se to nejspíš nezdá, byla to tvrdá práce od sázení stromků, přes jejich mazání proti okusu, stavbu a rozebírání oplocenek, ale co to bylo oproti lesní atmosféře, klidu a přidané hodnotě, který les poskytuje a kterou si každý může sám najít. A už tenkrát to byl doslova balzám na duši od běžných školních radostí. O dost později jsem se naučila nejprve pečovat o motorovou pilu a následně i s citem provádět výchovné zásahy v prořezávkách. V tu dobu jsem věděla, že les je místo, pro které jsem se narodila. V této době bylo i první oťukávání s prací s dětmi při pořádání dnů s lesníkem. Celkem brzy jsem pochopila, že pokud mám jednou práci lesníka zdatně vykonávat, je třeba se všemu naučit a být o krok napřed, abych v tom “chlapském” světě obstála. Mé lesnické začátky u “lesníka Kamila”, jak taťku celé široké okolí znalo, byli někdy dost tvrdé. Nikdy mi nic neodpustil, ale dodnes říkám a děkuju, že mi nadělil tu nejlepší lesnickou školu.
Taťka vždycky říkával jednu krásnou myšlenku, s kterou dodnes souzním: “Co les vydělá, je třeba do něj s láskou vrátit a les se nám za to odmění.” I proto se se mnou praly některé názory velkých lesnických institucí u nás. Protože les je pro mě léta studnicí moudrosti, chrámem, královstvím, domovem i místem lásky, které nás vyživý, pokud s ním navážeme spojení. Bohužel se dnes cílené hospodaření v lesích v mnohém liší od vlastností přírodního lesního ekosystému. A došla jsem k tomu, že je dobré o rozdílech hovořit během programů a toulek lesem. Díky tomu i laická veřejnost se má možnost dozvědět, co se v lesích děje. Protože v médiích vyleze na povrch pouze špička ledovce, a je takřka nemožné vytvořit si tak ucelený obrázek na lesní hospodaření.
Pamatujete na tvorbu lesní mandaly? I o ní se v článku dočtete a můžete u ní prožít krásné rodinné chvíle.
Máte chuť souznít a podpořit tak trochu jiný časopis, který je plný zajímavých příběhů, inspirace a sebepoznání? Najdete ho tady a podpořit ho můžete tady.
Cítím velikou vděčnost, co a koho mi 1. LESObjevovací rok přivál. A že to byl pořádný fičák, který mi otočil nejen pracovní život vzhůru nohama a nadělujeme mi každodenní radosti. A těší mě, že s každou LESOakcí předávám radost i vám. Do roku se těšte na novinky, které vám postupně brzy představím.
Přeji vám krásné léto s mnoha nachozenými kilometry mezi stromy
S láskou
Ivka